Historická monografie líčí v 1. dílu, z jakých sociálně ekonomických kořenů rostlo u nás revoluční husitské hnutí, vrcholící r. 1420 založením Tábora. Ukazuje, že jde o hnutí protifeudální, zaměřené přededším proti největšímu feudálovi, církvi, a proti šlechtě. Rozebírá postavení jednotlivých tříd, a zvláštní pozornost věnuje postavení nejvíce vykořisťovaných složek tehdejší společnosti, městské chudiny a venkovského lidu. Hodnotí životní dílo M.J. Husa, jeho předchůdců i následovatelů, jako zdroj revoluční ideologie, zabývá se pak třídními boji na začátku 15. stol., husitskými bouřemi a založením Tábora, které je výsledkem revolučního boje nejširších lidových mas. Závěrem je podán nástin vývoje Tábora, jehož propracování je vyhrazeno dalším dílům monografie. Úvodem je předesláno kritické zhodnocení buržoasních historiografických prací o Táboře. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR