V dialogu Euthyfrón se Sókratés zamýšlí nad podstatou zbožnosti. Zbožnost nepředstavuje výlučně citový vztah člověka k božství, ale má mnohem širší význam: chování člověka ve společnosti, rodině i obci vyplývající z jeho loajality vůči božskému řádu. Tento etický princip má podobu absolutní a nezávislé ideje. Obrana Sókrata, tedy Sókratova řeč před athénským soudem, pojednává o postavení a významu filozofa ve společnosti. Filozof odhaluje pravou tvář lidí, odvrací je od věcí tohoto světa a zdůrazňuje povinnost člověka starat se o vlastní duši. Těmito názory je však nepohodlný držitelům moci, kteří využívají všech svých možností, aby se ho třeba násilím zbavili. Smrt však pro filozofa není zlem, neboť odchází ze života s vědomím, že věrně stál na pozici, jež mu určil bůh. Dialog Kritón přibližuje odsouzeného Sókrata zdůrazňujícího význam zákonných norem pro člověka. Zákon ztělesňuje absolutní autoritu, zcela nezávislou na lidech a přesahující hranice pozemského života. Díky tomuto stanovisku Sókratés raději volí smrt než útěk z vězení: zákony musí každý ctít. Tři texty pojednávají o tématech, která se velice úzce váží k Sókratově smrti. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz