V rozsáhlém zápolení stavovského povstání, v němž šlo o rozhodující postavení v Čechách mezi katolickým králem a protestantskými stavy, trpěl především venkovský robotný selský lid. Sužován nájezdy, drancováním, loupežemi anásilím cizáckých žoldnéřů, ať císařských či stavovských, vyhnán z vypálených domovů, začal se v lesích sdružovat zprvu k pomstě na násilnických soldátech, později k vytváření ozbrojených bratrstev, jichž cílem bylo propuštěnísedláků z poddanství a uznání práv 4. stavu-selského (odtud "čtveráci"). I když jejich síly v lesích na jih od silnice Tábor-Pelhřimov stoupají, přece jen před 1. větším výbojem (obležení Tábora) couvnou, protože jim chybělaorganisace a kázeň. Jen u nemnohých začíná proskakovat plamének třídního uvědomování. I když "čtveráci" nezvítězili a rozešli se, přece jen navazovali na starší husitskou tradici a zasévali pro příští staletí touhu po osvobození aspravedlnosti pro všechny vykořisťované. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR