Literárněvědné prameny řadí postavu Samuela Becketta mezi představitele proudu tzv.absurdní literatury. Svou tvorbou, která je nekonečným střetáváním se s realitou, obnažováním prázdnoty v, pro jiné smysluplné,existenci, je v kontextu evropské literatury 50. a 60. let zástupcem značně netradičního literárního směřování. Otázkou však je, do jaké míry se jeho literární myšlení záměrně ubírá cestami ideových schémat zenového buddhismu. Fakt, že se irský autor zabývá charakterem životního lidského údělu, svědčí o jeho obecně filozofickém hledání. Vtěsnávat však literární tvorbu do pevně sevřených hranic jakýchkoli ideových doktrín, je velmi odvážné. Už proto, že literární tvorba, byť je tato vždy založená na obecných principech, ostatně jako člověk sám, chce být jedinečná, chce se odlišovat, vzpírá se násilným souvztažnostem a paralelám. Nejsme tak v případě této literární kritiky svědky vytváření interpretačního mýtu? Kniha obsahuje seznamy odkazové literatury k oběma probíraným tématům: k zenovému buddhismu a k dílu Samuela Becketta. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze