Autorka v 60. letech minulého století byla u zrodu dětských psychiatrických ambulancí, po sovětské okupaci působila jako klinický psycholog v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. Její profesní kariéra po mnoha peripetiích vyvrcholila mimo jiné založením Arteterapeutické asociace koncem 80. let 20. století. V době, kdy byla autorka dlouhodobě upoutána na lůžko, snažila se v krátkých kultivovaných textech sdělit některé své silné osobní prožitky. Ve vzpomínkách věnuje hodně místa práci a svým bývalým i současným pacientům, přičemž se snaží vyhledávat ve svém i jejich životě takové okamžiky, které potvrzují její víru v převážně kladné vlastnosti člověka a ve smysluplnost lidských kontaktů. Názvy kapitol, složených vždy ze tří próz, symbolizují plynutí času a zvýrazňují bilanční charakter knížky. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze