Jarmila Novotná (1907-1994), jedna z nejzářivějších operních hvězd, velká osobnost dvacátého století. Jako Smetanova Mařenka debutovala v Národním divadle v sedmnácti letech. Stala se hvězdou berlínské i vídeňské Státní opery, u nohou jí leželo publikum salcburských letních her. Zvykla si na potlesk v Paříži, Londýně, Buenos Aires i Veroně a Neapoli. Šestnáct let, déle než z Čechů kdokoli jiný, byla hvězdou newyorské Metropolitní opery. Dvořili se jí nejzajímavější muži její doby včetně prezidenta T. G. Masaryka a jeho syna Jana. Skladatelé ji přemlouvali, aby pro ně zpívala (Richard Strauss), případně jí psali role rovnou na tělo (Franz Lehár). Za války byla ztělesněním českého vlastenectví, její cyklus Lidických písní (spolu s Janem Masarykem) se stal přelomem v zahraniční propagaci čs. odboje. A při tom všem, čím se o vlast zasloužila, musela z ní hned dvakrát, v letech 1939 a 1948, uprchnout. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, příspěvková organizace