Portrét plzeňské básnířky a bibliografie, představuje osobitou autorku obdivuhodné invence, držitelku mnoha literárních cen, zejména Magnesie Litery a dalších. Poezie Karly Ebrové je tradicionalistická, plná živého a žitého zpřítomění antiky a křesťanství. Antika je pro ni krajinou putovních zážitků a etických vzorů, subjektivně prožívaných předobrazů, stejně tak křesťanství promýšlené vždy znova. Básnířka se zaměřuje na reevokaci ženských postav z minulosti, rozvíjí útvar básnických epištol (viz cyklus fiktivních milostných dopisů G. Sandové a F. Chopina: Již nikdy nedovolím požáru...) a analogický typ smyšlené básnické korespondence mezi Milenou Jesenskou a Franzem Kafkou (Dům plný dopisů). Její příběhy v dopisech patří k významné linii české současné milostné poezie s existenciálním přesahem. Soupis je rozdělen na vlastní tvorbu a část biografickou, jejímž autorem je Ivo Harák. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze