V září 1928 dorazili do Čukotky pracovníci kultbázy (t. j. střediska osvětové práce ve vzdálených krajích SSSR). Čukotka je nejodlehlejší výspa Sovět. svazu, je odtud 5000 km do nejbližšího města, ale jen několik desítek km do amer. Aljašky. Rom. kronika Semuškinova sleduje práci kulturní expedice. Její členové se napřed sami musili seznámit s životem Čukčů, naučit se čukočsky. Nesnadno získávali důvěry domorodců, zvlášť těžký boj svedli s kouzelníky, šamany, kteří zabraňovali čukočským dětem navštěvovat školu ťangů (bělochů). V první části knihy je vylíčen první rok této školy. V druhé části, odehrávající se o šest let později, se již ukázaly skvělé výsledky kultbázy: někteří z žáků školy odjíždějí na další studie do Moskvy. Čukotští lovci tuleňů a mrožů se již nediví biografu, koupelně, elektrickému vařiči. Vody brázdí motorové loďky a po čukotském kamení drkotá bicykl. Dnes je Čukotka napojena na Velkou zemi pravidelnou leteckou linkou. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR