Ve své poémě, komponované do pěti zpěvů, přenáší se básník (1912-1972) ze všedního únorového dne r. 1972 v Praze o třicet let zpět a vzpomíná slavné bitvy u Stalingradu, v níž vidí jedno z určujících východisek našehosoučasného života. Poému zakončuje těmito verši: "Věřte dějinám mají smysl /životu věřte není nesmyslný/ věřte hlasu míru v sobě /- Jsou to hlasy těch kdo tam byli/ a už se nevrátili domů /v závrati nenávratu/ - Volám to s vámi/v závrati návratu/ kterou působí nezadržitelné otáčení Země". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR