Dvacetiletá Irena Knoblochová, odsouzená k trestu smrti za několikanásobnou vraždu, se nám zpočátku jeví jako cynická vražedkyně, která lituje jen toho, že obětí nebylo víc. Jak se nám však postupně odkrývá Irenin dosavadní život, cítíme, že sama Irena je obětí největší. Od raného dětství ji její otec surově trestal a matka se jí nedokázala zastat. Když bylo Ireně pouhých jedenáct let, začal ji otec pravidelně sexuálně zneužívat. I k tomu matka mlčela. Irena se bála se svým utrpením někomu svěřit, neboť otec jí vyhrožoval zabitím. Pokus o sebevraždu jí nevyšel. Vyšel zato její matce, která se předávkovala prášky. Irena byla zcela vydána na pospas otci. Jejím vysvobozením byla až přihláška na učňovskou školu a s tím spojené bydlení v internátu daleko od domova. Irena má dobrou vůli začít zcela nový život a na vše zlé zapomenout a zpočátku se jí daří. Získá kamarádku, přítele, adoptuje si babičku, chodí do střeleckého kroužku... Štastné období však netrvá dlouho. Kamarádka ji zradí, s přítelem se rozejde, je vyloučena z učení i ze střeleckého kroužku, adoptivní babička umírá. Navíc si stále hlouběji uvědomuje svou homosexuální orientaci. Smůla ji provází i v zaměstnání. A tak jednoho dne dojde k tragédii. Irena si na svém praco- višti vypůjčí pistoli strážného, který ve službě usnul a vyjde na ulici. Lidi na zastávce se tolik podobají těm, kteří ji celý život ubližovali. Výsledkem je osm mrtvých nevinných lidí a trest smrti pro Irenu... Příběh se odehrává za minulého režimu, ale je velmi aktuální i dnes, kdy díky nevšímavosti nejbližšího okolí dochází k týrání těch nejbezbrannějších se všemi důsledky do dalšího života... Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze