Bezprostřední líčení života ostravského horníka, který uprostřed osmdesátých let emigroval do Holandska. Vydal se tam bez nejmenší schopnosti postavit se na vlastní nohy, naučit se jazyk a začít pracovat. Jeho samostatnost zde je více samota, jediné kontakty zažívá v deklasovaném prostředí lidí na okraji společnosti, kde v alkoholovém oparu zažívá velmi barvité sice, ale zároveň velice smutné a devastující opilecké historky. Jedinou oporou je mu kamarádský vztah s Jaroslavem Hutkou, na nějž se po svém příchodu do emigrace obrátil. Občas má snahu vymanit se ze samoty, přestat pít a najít si práci, ta je ale neúspěšná. Jeho jedinou smysluplnou činností tak je psaní. Po převratu v Československu má možnost se vrátit domů. Protože ale do emigrace utekl především před svou vlastní rodinou a z nepodařeného manželství, vrací se do Holandska, kde dny bezcílně a nesmyslně plynou, kde žije jako ve vězení na svobodě. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze