Dějem románu je znovuvýstavba sovětského kolchozu po Velké vlast. válce. Fašističtí okupanti vypálili a srovnali se zemí kvetoucí kolchozní vesnici. Na místo, kde stávala, se po osvobození vracejí z partyzánských oddílů její obyvatelé, ubytují se v zemljankách a v chatrčích a začínají ze skrovných zásob, zásluhou komsomolců ukrytých před nacisty, budovat nový kolchoz. Na řadě příběhů, typických pro tuto situaci, zachytil autor rychlý vzestup od jarního osevu až po první úspěšné žně, stavbu obytných domů, zakládání jeslí, stavbu elektrárny a pokusy o vypěstování nových druhů obilí. Na jednotlivých postavách románu pak ukázal, že to vše mohli dokázat lidé nové, socialistické morálky, kteří uměli osobní zájmy podřídit zájmům celku, nést odpovědnost za svěřenou práci a odstranit sobce a zahaleče. Celý román je založen na ústřední myšlence: lidem, kterým válka zničila šťastný osobní život, kolektivní práce nedovolí podlehnout zármutku a nedostatku a kolchoz se jim stává novou velkou rodinou. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR