Epické básně klasika bulharské poesie a prózy, největšího představitele a "patriarchy" bulhar. literatury. Poemy "Prokletí" (1879) a "Zahořanka" (1882) čerpají látku z dob obrození a revoluč. bojů z let 70. Obsahem poemy "Prokletí" je jeden z nejrozšířenějších způsobů sebeobrany utiskovaného lidu proti vykořisťování a násilí. Vesnický lid trestá nenáviděného kulaka způsobem, který Vazov charakterisuje jako symbolický morální soud: v polích za vesnicí je zatlučen kůl a vesničané házejí k němu kamení, pronášejíce při tom slova kletby. V době turecké nadvlády tak odsuzovali rolníci své spoluobčany-kulaky, jimž se jinak nemohli pomstít. - Podobnou thematiku, odrážející třídní boj na vesnici, má poema "Zahořanka" (1882). - Rozsahem největší lyrickoepická fantastická báseň "V království víl" (1884), v níž V. "zbásnil národní legendy", líčí básníkovu cestu v průvodu Musy do pohádkového světa draků, víl a rusalek. Současní vlastenci právem vytýkali této básni, kterou V. kladl nejvýše z celé své básnic. tvorby, že pomíjí sociální motivy z okolní skutečnosti. (Podle studie N.S. Děržavina.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR