Rekapituluje teoretické názory na komiku v historickém průřezu od antiky po 19. století se zvláštním důrazem na 20. století. Aspektu komična a komiky se podrobněji věnuje v kontextu děl významných filosofů, psychologů, lékařů, literárních teoretiků a estetiků, vymezuje i pojmosloví a definuje čtyři základní konfigurace komiky: naivitu, ironii, humor a absurditu. Nechybí stručný přehled komiky v české teorii ve 20.století, soupis literatury a jmenný rejstřík. Zdroj anotace: MLP