Divadelní režisér Jan Fischer se ve svých vzpomínkách vrací ke staré Praze let dvacátých, kdy jako dítě vnímal prostředí Ungeltu a blízkého okolí s onou zvláštní směsicí české, německé a židovské kultury. V druhé polovině knihy líčí své osudy po příchodu do Terezína, kde se spolu s dalšími umělci podílel na tvorbě několika inscenací a svůj pobyt v Osvětimi. Poválečným létům, která zasvětil divadlu jako asistent režiséra Jiřího Frejky i režisér Městských divadel pražských, věnuje už jen okrajový zájem, což je bezesporu škoda. Knížka je psána svižně, jedním tahem a zaujme čtenáře starší věkové kategorie. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz