Zatímco předřečníci boha lásky pouze všestranně opěvují, Sókrates proti chvalořečem staví pravdu vědění vyššího řádu a většího dosahu. Erós nezosobňuje dokonalost, nýbrž touhu po dokonalosti. Způsobuje totiž proměnu celé lidské bytosti, jelikož směřuje duši k nejvyššímu poznání. Lásku sice podněcuje pohled na smyslovou krásu, avšak jedinec, důsledně následující Eróta, postupně poznává jednotlivé formy bezesmyslné krásy. Tento proces vrcholí uzřením skutečné a věčné ideje krásy. Krása pudí k tvorbě, čímž plodí dokonalost a činí tak člověka nesmrtelným. Erós se stává iracionální hybnou silou rozumových schopností a činností. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze