Poezie Miloše Vodičky patří k nezpochybnitelným hodnotám české literatury. Jeho nová sbírka se částečně vymyká z jeho dosavadní tvorby a je v jistém smyslu sbírkou bilanční. Kromě krátkých a sevřených básní zde najdeme i dvě básnické skladby Adam a Eva a Svatba v Káni Galilejské. Vodička se v nich snaží poměřovat svůj život s „věčnými“ mýty a současně vztáhnout a aktualizovat jejich příběh svým vezdejším bytováním. Poetický záměr, totiž metoda jakéhosi fotografického snímku, je sám o sobě zajímavý a místy i plodný. Tam, kde se tato poetika kříží s anachronicky disonantním mytologickým modem lyrické narace, lze Vodičkovu knihu číst se zájmem. Druhá část sbírky, Adam a Eva (symetrický čtvrtý oddíl pětidílné kompozice nese název Svatba v Káni Galilejské), je v každém případě prací nápaditou a z celé knihy i nejzdařilejší. Úkol, který si tu autor uložil, byl opravdu nelehký: vytvořit parafrázi židovského mýtu, kde by ďábel nebyl tradiční ošuntělou figurkou, je úkolem hodným básníka. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz