Autorka, volyňská rodačka, chce připomenout svým krajanům, jak to na Volyni chodilo od 70. let minulého stol. až po rok 1947, kdy se řada lidí vrátila do staré vlasti. Jednoduché historky, příběhy a anekdoty čerpají ze zásob lidového humoru, místních zvyklostí i válečné zkušenosti. Knížka je psána bez literátních ambicí a větší význam může mít patrně jen pro volyňské rodáky. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze