Jednotlivé texty významného představitele analytické filozofie vycházejí ze základní teze o existenci tří druhů propozičního poznání: každý disponuje poznáním své vlastní mysli, poznáním obsahů jiných myslí a poznáním sdíleného prostředí. Poznání vlastní mysli znamená legitimně si nárokovat výsadní druh autority ohledně toho, čemu věříme a ohledně některých našich dalších postojů. Zbývající dva druhy poznání, tedy poznání v druhé osobě a poznání zbytku světa, takovou autoritou nedisponují, ale vzájemně se rovněž liší, neboť poznání jiných myslí je na rozdíl od poznání zbytku světa normativní. Společný rys nicméně spočívá ve faktu objektivity, protože jejich pravdivost nezáleží na tom, zda je pokládáme za pravdivé. Z originálního ideového východiska klasik analytické filozofie přistupuje ke zkoumání atributů jednotlivých druhů poznání i jejich vzájemných souvislostí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze