První stať se prostřednictvím výkladu Victorinova díla snaží odhalit spojení křesťanské víry v Boží vtělení s filozofií bytí. Následuje analýza Victorinova pojetí času, jež se opíralo o pozoruhodnou křesťanskou syntézu novoplatónských a stoických prvků. Třetí práce pojednává o koncepci vzniku času ve filozofické soustavě Řehoře z Nyssy. Článek Předložky a křestní ritus oceňuje význam rituální praxe pro teologickou hermeneutiku na základě rozboru spisu Basila z Caesareje. Esej Duch tvůrce a posvětitel zdůrazňuje vliv liturgické úcty k Duchu svatému v díle Řehoře z Nyssy. Následující studie přibližuje dílo Jana Eriugeny - De praedestinatione. Závisejí formy na lásce se zabývá otázkou diferenciace forem ve třech komentářích k Boethiovu spisu De Trinitate, které pocházejí z okruhu chartreských učenců dvanáctého století. Předposlední příspěvek pojednává o základních principech svatoviktorské biblické hermeneutiky. Závěrečné dílo shrnuje představu číselné souměrnosti v Augustinově a Bonaventurově filozofické soustavě. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz