Ve svém díle, vydaném po prvé r. 1835, vysvětluje německý humanista a demokrat, čelný představitel světové klasické pedagogiky, své pedagogické a didaktické názory, ukazuje, jaké požadavky klade učitelské povolání na osobnost učitelovu, a podává návod, jak postupovat při získávání theoretického učitelského vzdělání. Svými didaktickými principy a pravidly, které vyjádřil srozumitelnou formou, přístupnou širokým masám učitelstva, navazuje na Komenského, Pestalozziho, Rousseaua (názornost vyučování, podřízení vyučovacích method přirozených vývojovým stupňům dítěte, postup od znamého k neznámému a j.). Přestože Diesterwegův pedagogický systém má některé nedostatky nejen s hlediska dnešní pedagogiky, ale i s hlediska pedagogiky soudobé (pomíjení otázek mravní výchovy, vzdělání žen a j.), jsou mnohé jeho názory dodnes platné a překvapují svou pokrokovostí (požadavek ideovosti vyučování, vyzdvihování praktické stránky výchovy, boj proti formalismu, humanistické pojímání vlastenectví, zdůrazňování významu lidu, výklad vztahu myšlení a řeči). Zdroj anotace: Národní knihovna ČR