V Rozpravě o zdviži, která se opět pohybuje na rozhraní beletrie a filosofie, rozvíjí autorka dále zvláštní charakter své tvorby. Sama prohlašuje, že její práce "není nic jiného než svého druhu a snad dokonce mimo úmysl divadelní hra" a zdůrazňuje, že v ní nevytváří ani uzavřené postavy, ani ukončené příběhy a děje a je vedena spíše postupem meditativní úvahy. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR