Geneze Babičky se velmi zevrubně zabývá všemi okolnostmi, za nichž proslulé dílo vznikalo. A to od životních a společenských souvislostí, přes korespondenci a vztahy s přáteli. Vychází ze skutečnosti, že text takových dimenzí, jako je Babička, nemohl vytrysknout z jednorázového vnuknutí geniální, utrápené ženy. Profesorka Janáčková objevně analyzuje podstatné dostupné prameny, hledá v jednotlivých vrstvách díla, aby odhalila fascinujícím způsobem, jak skutečně byla Babička tvořena, čím byla inspirována nejvíce. Velice podstatným způsobem se monografie zabývá řadou národopisných poznatků, pověstí či příběhů zařazených do Babičky, a to včetně paralel a protiv (viz: Erbenova Věštkyně), vlastním životem díla jako takového, prvním překladem a dále vesnickou povídkou z hlediska žánru. Přílohy doplňují práci po stránce etnografické a bibliografické. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz