Povídka o osmi mužích, kteří se dobrovolně přihlásili do prvního záchranného mužstva, aby pomohli svým kamarádům zasypaným v dole. Je to v díle Karla Čapka první práce, v níž autor sáhl pro své hrdiny do dělnického prostředí. Povídka je cenná tím, že autor přesně vyjádřil, jak hluboce lidský poměr má dělník ke každému opravdu pracujícímu člověku: přesto je v ní zřejmé zastírání třídních rozporů (na př. těžaři posílají na studie mladého horníka, který se zmrzačil při záchranných pracích; tento fakt nebyl typický pro kapitalismus). (Podle J. Fučíka.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR