R. 1878 vydal Jan Neruda svoji třetí sbírku básní "Písně kosmické". Svým obsahem byla to kniha velmi časová a potřebná. Básník si zvolil pro svou poesii nový neobvyklý námět (zamyslil se ve svých verších nad naší sluneční soustavou i nad celým vesmírem), nikoli však proto, aby se odvrátil od lidu, aby unikl do mrazivých dálek vesmíru, aby zapomněl na lidskou společnost, jak to dělala už v jeho době úpadková buržoasní literatura. Ale právě naopak. Přímo heslem celé jeho sbírky může být verš "a při hvězdách si myslím na lidi". Ano, na lidi, na svůj lid a národ, myslil básník, když zpíval o hvězdách. Celá jeho knížka je proto prostoupena vírou v český lid: jej učí básník, že je třeba bojovat za svobodu a neklesat ani v dobách nejtěžších, jej povzbuzuje a posiluje pro všechny dějinné zkoušky, jemu platí všechna láska bojovného, hrdého a mravně čistého Nerudy vlastence. (Z dosl.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR