Oběma "Ohlasy" obrací básník po prvé v české literatuře svůj zájem programově k lidové písni, jejíž "napodobení" chápe v době metternichovské reakce jako jediný způsob, který může naši poesii obrodit a dát jí nový směr. "Ohlas písní ruských" (1829) je výrazem sympatií jak básníkových, tak celé jeho generace k Rusku jako k jedinému mocnému slovanskému státu pod slovanským panovníkem. Ve 26 básních zachycuje "národní ruský charakter": ohlasy bylin monumentalisují statečnost ruského lidu, ohlasy lidové lyriky milostné, rodinné a p. seznamují s jeho povahou, životem a tradicemi. "Ohlas písní českých" (1839) obsahuje básně rozpravné, písně elegické, naivní, žertovné a satirické, písně v nejužším smyslu slova a popěvky. Sympatie s polskými revolucionáři a politický kvas 30. let se jeví v sociální thematice, ve zdůraznění demokratického ducha české písně, v protiněmecké tendenci a v oslavě husitství. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR