Kniha je věnována architektuře Prahy zhruba z let 1895-1945. Autor si stanovil za cíl podchytit co možná nejvíc kvalitních domů postavených v tomto období na území tzv. Velké Prahy v jejích hranicích z roku 1920. Kvantum základních informací, jež nashromáždil rozsáhlým průzkumem, se autor pokusil uměleckohistoricky interpretovat. Vyhledával mezi stovkami projektujících architektů daného období hlavní tvůrčí individuality, sledoval podrobněji jejich stavby a projekty ve chvílích, kdy tito architekti opravdu tvořili, rekonstruoval jejich umělecké záměry a ideály a pozoroval, jak se tyto záměry a ideály střetávaly s tvrdou realitou života, k níž patřily hlavně požadavky klientely a úřadů, veřejné mínění a záměry a ideály jiných architektů. Čtenář tak může hlouběji nahlédnout do uměleckých osudů Jana Kotěry, Pavla Janáka, Josefa Gočára, Jaromíra Krejcara, Oldřicha Tyla, Josefa Havlíčka, Ladislava Žáka a dalších osobností pražské moderní architektury. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU