Vzpomínky Octavie, ponořené do minulosti, začínají ve chvíli, kdy přijímá zprávu o smrti svého syna Claudia. Nedokázala si udržet žádného ze svých mužů, ani Gaia Marcella, Claudiova otce, ani Marka Antonia, otce mladší dcery, a nakonec ani Claudia. Všichni se snažili jejím prostřednictvím dosáhnout na něco jiného: na moc. A žádného nemohla uchránit od zkázy. Od samého počátku se od ní očekávalo, že se díky schopnosti překlenovat protiklady a zabraňovat rozmíškám vždy chopí role prostředníka mezi různými stranami. Kdysi nejkrásnější a nejbohatší ženě Říma, sestře nového Cesara, nevyrostlo z lásky nic jiného než neštěstí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze