Kniha vznikla v podstatě v r. 1937-38 a měla být součástí velké mluvnice, kterou připravoval profesor Miloš Weingart, a jejíž druhé (krátící) zpracování, při němž mohlo být použito Příručního slovníku, vzniklo pro universitní přednášky v letním běhu 1946. Autor ponechal původní koncepci své knihy, ale provedl četné úpravy v detailech, zvláště podle uvedeného již vyšlého akademického Tvoření slov a podle Kopečného Slovesného vidu v češtině, a přizpůsobil i terminologii, přičemž připojená praktická část, jakási Učebnice slovotvorného rozboru, zdůrazňuje zaměření na potřeby školy. Kniha, která podává zaokrouhlený obraz nauky o tvoření novočeských slov a neuplatňuje tak důsledně synchronický pohled, nýbrž přihlíží i ke skutečné genezi slov, zahrnuje tvoření podstatných jmen, přídavných jmen, sloves a příslovcí. Zdroj anotace: NKP