Během období transformace řeckého mýtického myšlení v racionální se pravda stává nositelem kontinuity mezi náboženstvím a filozofií. Její koncepce nepředstavuje pouze radikální předěl, neboť vykazuje rovněž podstatné příbuznosti mezi oběma způsoby myšlení. Příbuznost se projevuje v rovině lidských typů a myšlenkových rámců. V archaickém Řecku existují funkce, jež mají pravdu za svůj atribut - mistři pravdy (básníci, věštci, králové). Nástup filozofického způsobu myšlení neznamená pouhý protiklad náboženských koncepcí, poněvadž v řadě aspektů navazuje na náboženskou tradici (mj. filozof mistrem pravdy). Předpoklad transformace náboženské pravdy v racionální spočívá v laicizaci řeči coby základní spojnici s novými společenskými vztahy a politickými strukturami. Shrnující výklad vývoje principů pravdy v období proměny mýtického myšlení v racionální. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz