První verze Bulgakovova životního díla, jež dokončil už slepý a na smrt nemocný člověk roku 1940, vznikla - podle později objevených rukopisných sešitků - patrně už v roce 1929. Ze sešitků byly vytrhány listy a ze zbytků textu odborníci zjistili, že už ttehdy šlo o Mistra a Markétku. "Vlastníma rukama jsem hodil náčrt románu o ´dáblovi do kamen," svěřil se autor příteli roku 1930 v jednom z dopisů. Ani tak energické gesto nevymazalo však Bulgakovi z paměti jeho osudové téma. Autorovu trýzeň lze pochopit - psal přece o umělcově touze být všemi pochopen. Téma si vynutilo široké historické a literární zázemí. Román navazuje na Goethova Fausta, Gogolovy groteskní prózy a eticko-filozofický názor Dostojevského. Bulgakov řeší na biblickém příběhu o Pilátovi a Ježíši míru lidské odpovědnosti za pozemské dobro a zlo. Proti skepsi Piláta i Mistra staví jedinou protihodnotu - lásku, i kdyby se měla spojit se samotným peklem. Markétčina láska je pohádková a pozemská zároveň. A duch pekel? Vysměje se nepmanské Moskvě dvacátých let, z nudy nad ní by snad i tu lidskou duši oželel, ale nemůže, neboť k rozhodující bitvě dochází právě v ní. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU