Dvě beletristická díla, jejichž autorem je jeden z velkých mužů italské renesance (1469-1527), obecně známý spíše jen jako bezohledný politik, řídící se zásadou, že účel světí prostředky, nežli jakopředníitalskýrenesančnídramatik, jehož některé komedie dodnes nepozbyly životnosti a umělecké působivosti. V "Mandragoře" podal Machiavelli pravdivé zobrazení soudobého života: bystrý, pronikavý, třebas občas dost skeptickyironickýpozorovatelsvětavysmívá se tu s renesanční otevřeností lidské hlouposti a v postavě pátera Timoteje útočí proti ohlupující moci, šejdířství a mravní zkaženosti mnichů. Novela "Belfagor", připomínající naši pohádku o čertu aKáče,vypráví oďáblu,který dal raději přednost návratu do pekla, nežli by žil dále se svou ženou. - Rozsáhlá předmluva seznamuje s životními osudy Machiavelliho a osvětluje nově jeho politickou i literární činnost. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze