Number of the records: 1
Máchovské variace
SYS m0148729 LBL 00000nam-a22^^^^^3a-4500 003 CZ-CbJVK 005 20240529223632.4 007 ta 008 990524s1945----xr------------------cze-- 015 $a cnb000361590 035 $a (OCoLC)10208614 040 $a CBA001 $b cze 072 -7
$a 821.162.3-1 $x Česká poezie $9 25 $2 Konspekt 080 $a 821.162.3-1 $2 MRF 100 1-
$a Hora, Josef, $d 1891-1945 $7 jk01041989 $4 aut 245 10
$a Máchovské variace 260 $a V Praze : $b Fr. Borový, $c 1945 300 $a 40 s. : $b il. 520 3-
$a Století, které uplynulo od vzniku Máje a od básníkovy smrti, vyvolávalo mnohostrannou odezvu. Nejenom umělci vzdávali hold „Janu Křtiteli" naší poezie. Josef Hora vytvořil k výročí sbírku hluboce zažitých a jemně vybroušených básní reflexivních. Mají máchovský rytmus, ušlechtilý rým, melodickou fonetiku, mnohde s přímými ozvuky z Máje. Forma všech šestnácti básní je shodná, tvoří ji čtyři čtyřveršové sloky. Základ pro Horovy úvahy a niterné zpovědi tvoří pomyslné putování Máchovou stopou známou jezerní krajinou výš ke zříceninám propadlých věků. Myšlenky se neodbytně vracejí k tvůrci Máje a přecházejí v básnické oslovení, v apostrofu, která prolíná celým cyklem. „Ale pout vzhůru k ruinám / jde vichřicí, jež výškou sílí. / A chápu: Byl jsi vždycky sám, / básníku, jehož rozblouznily / prapory mračen nad lesy...". Bytostné spříznění obou básnických osobností nedělí dálka století: „Je mi, jak dech tvé úzkosti / by otřásal tu mojí hrudí. / Dech zdivočelé radosti / tvých temných snů se ve mně budí... Rozhledno dávna! Míle mé! / Závrati let a vzdáleností! / Jarmilo! Hynku! Viléme!" (II) Společný je i smutek nad prchavostí času, nad pomíjivostí růže, lásky i šťastných chvil. Hora zde dává i Lori zamýšlet se nad žalem nedoznělé lásky; „Chtěla jsem tvoje verše číst, / a vítr trhal mi je z dlaně ... Hleděl jsi přes má ramena, / kam jenom, kam? A ztracen sobě, / necítils, kterak zmámená / já, neproměnná dcera země, / k tobě, jenž tmou jsi prostoupil / a marně hledal cestu ke mně." (VII) Mihne se i vidina Máchovy, ale i Horovy cesty do slunné Itálie, do dálek světa, ale i do hloubek v člověku. Znovu a znovu se vrací tragičnost lidského údělu. Bolí nás časná smrt básníkova, ale Hora ví, že přes neúprosnost času a prchavost života přetrvá dílo a čin. I Mácha žije v myšlenkách a tvorbě svých „příštích bratří": „A slova tvá teď se mnou jdou, / básníku, jako stisky dlaní, / co ty sám s hlavou svěšenou / zacházíš vyhořelou strání". (XIII) I Mácha sám byl vězněm: vězněm nesvobody, vězněm žárlivosti, vězněm lásky. Bolavou stopou jeho životního hledání jdou dnešní básníci za týmž „milovaným cílem", aby své stoleté putování posléze zakotvili v hřejivé jistotě domova, tak těžce zkoušeného. „Tam, tam na konci větru kdes / se tančí v trávě, žije v slávě, / tam sen se na nebesa vznes / a básník člověkem je hravě - poutníku, sbohem. Lučinou / ti slova lásky uplynou, - v svém umlknutí budeš doma." (XVI) Vydání z roku 1944 čtyřmi litografiemi vyzdobil, dřevoryt na obálce vyryl a knihu graficky upravil Cyril Bouda. $c okcz $u https://www.obalkyknih.cz/view?oclc=(OCoLC)10208614&nbn=cnb000361590 $2 OKCZ - ANOTACE Z WEBU 655 -7
$a česká poezie $7 fd133958 $2 czenas 700 1-
$a Svolinský, Karel, $d 1896-1986 $7 jk01122138 $4 ill 856 41
$u https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:a58ef1f0-787b-11e9-8cea-005056827e52 $y Digitalizovaný dokument $3 Digitalizovaný dokument 910 $a CBA001 FMT BK
Number of the records: 1