Jeden z našich předních hudebních vědců přibližuje ve vzpomínkách především poslední léta Janáčkova života. Představuje Janáčka jako formálně a invenčně avantgardního skladatele, těžícího z evropské hudby první třetiny 20.století, který však nikdy nepřestal být česky cítícím a myslícím umělcem, a osvětluje některé typické prvky češství a moravanství jeho hudby, rostoucí z české hudební smetanovsko-dvořákovské tradice. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR