"Krvavé křtiny" vznikly roku 1849 na kroměřížském sněmu z dramatické situace, kdy propukl konflikt mezi většinou sněmu a vládou. Děj dramatu vychází v hlavních rysech z historické skutečnosti, líčené již v té době Palackým: Drahomíra posílá vojsko na pomoc Polabským Slovanům, jež Jindřich Ptáčník hubí pod záminkou šíření křesťanství. Jindřich v odvetu přitáhne před Prahu, kde se mu kníže Václav, jenž mezitím nastoupí vládu, bez boje pokoří, uvázav Čechy v poslušnost německé říši. Proti Václavovu činu se vzepřou "nespokojení zemané a páni čeští" (Palacký), jimž v čelo se staví bratr Václavův Boleslav, který posléze Václava odstraňuje násilím. Do tohoto zdramatisovaného historického záznamu vkládá Tyl závěrečnou scénu, kdy od národa vyvolený kmet Popel soudí Václava za čin, jímž uvedl zemi v poddanství cizincům a pronáší nad Václavem soud jako nad vladařem, který se zpronevěřil. Z tohoto závěru vyplývá, že Tyl nepsal dílo o minulosti, nýbrž použil historie jako zrcadla, v němž se odráží současnost. A soudí nejen Václava, ale odhaluje samotný princip feudální vlády, jeho nepřirozenost, protilidovost a vyzývá s ním skoncovat. (Podle dosl.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR