Práce se zabývá šestadvaceti autory, kteří svými díly přesáhli rámec jedné národní literatury, snaží se postihnout moment, kdy se kvalita stala kanonickou. Výklad je rozdělen do pěti celků a v jejich rámci na jednotlivé národní literatury, kde jsou vykládáni jednotliví autoři, jejich díla. Jednotlivé celky tvoří teokratický věk, aristokratický věk, demokratický věk, chaotický věk. První kapitola pojednává o kánonu, jakožto kriteriu a snaze připojit se k obecné nebo společenské paměti. Rétorika nesmrtelnosti je zároveň psychologií přežití a kosmologií. Středem kánonu je aristokratický věk a Shakespearovo dílo, ale hledá i v prvotních mýtech, textech starověku. Demokratický věk představuje převážně literaturu klasického 19.století s řadou výrazných osobností a děl jednotlivých národních literatur (končí Ibsenovým Peerem Gyntem). Chaotický věk představují díla Borgese, Nerudy a Pessoy. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz