Vyvolat a prožít staré časy je nemožné. Možné a v našich silách je zachovat pro bu-doucnost otisk přítomnosti, která má s minulostí srostlé kořeny. Proto také vzniklo toto album. A proč právě “jen” sborové zpívání z Horňácka? Připomínat legendární a někdy snad až mýtickou historii lidové hudby v těchto nevelkých deseti vesničkách na úpatí moravské strany Bílých Karpat tvořících oblast nazývanou Horňácko, myslím není zasvěceným posluchačům potřeba. Proč zrovna na tomto kousku Země a proč však zrovna takové neobyčejné, jinde neslýchané písně, nikdo nevysvětlí. Spory o ten nejsprávnější historický výklad ponechejme učeným - tato nahrávka není a ani nebyla myšlena jako věrná rekonstrukce původního písňového materiálu, ale snaží se zachytit současnou stále žijící a velice rozmanitou podobu sborového zpívání na Horňácku. Možná právě teď, na přelomu dvou tisíciletí, je také ten pravý čas si pokorně a v klidu připomenout opravdové místo člověka na této Zemi, ocenit ledacos na první dojem prosté, obyčejné a nenápadné, co se už téměř vytratilo - třeba takovouto pospolitost lidí zpívajících po předcích poděděné pěsničky. Toto dědictví však není ledasjaké: písně o zrození a dětství člověka, ukolébavky, písně legrútské a vojanské, písně o milování, lásce i rozchodu, písně o práci a vrchnosti, písně kosecké, písně žertovné a o pití, písně o cizích krajích, koledy a písně církevní a i ty o umírání a věcech posledních - ke každé příležitosti a životní situaci na Horňácku pořád ještě znají a umí zazpívat desítky i stovky nápěvů a textových variant. Ano, na této nahrávce uslyšíte také falešné tóny a nepřesné nástupy, ztěžklý dech, praskání v kloubech i v dálce štěkajícího psa. Uslyšíte na něm však především hlasy několika generací neškolených, ale o to jedinečnějších a upřímnějších zpěváků. Tak jak mi to vyprávěl jeden z nejstarších Emil Miškeřík z Velké nad Veličkou: “My nejsme žádné těleso sborové, my zpíváme jak sa ríká z kapse, z nás není nikdo taký odborník, kerý by mohl být dirigentem, to ani jeden není. My zpíváme tak, jak sme zpívali kdysi, když sme sa zešli v sobotu a v neděli večer a šli po dědině...” Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU