Tomanova vyjádření jsou především nejsilnější v těch okamžicích, kdy autor přibližuje vzdálené obrazy co nejpřirozenějším, až vypravěčským způsobem. Do básní jsou také zapojeny všední a obyčejné situace, které se střídají se stručnými a drobnými úvahami. Základním motivem Tomanových veršů se pak stává vztah k ženě, který chápe jako složité předivo, jež je nutné neustále rozplétat. I z tohoto důvodu autor pracuje se silnou intenzitou prožitku, který dokáže povýšit pro svou neopakovatelnost k mimořádným soukromým událostem. Zároveň se Toman také pokouší připomenout některé absurdity totalitního režimu: cítí se proto znepokojen každým projevem nesvobody, uniformity a manipulace. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz