Autor věnuje pozornost lidem žijícím na okraji společnosti a sleduje tento sociální fenomén v epoše dlouhé čtyři sta let. V jednotlivých větších tématických celcích rozebírá skupiny pauperizovaného obyvatelstva - chudé a zchudlé, ženy, které se ocitly v nouzi, žebráky, ale i zloděje, podvodníky a loupeživé bandy. Snaží se dopátrat příčin jejich pádu na dno společenského systému, a to nejen ekonomických. Zvláštní kapitola se zabývá Cikány jako vyčleněné skupině sociálně i kulturně odlišné. V celé knize se autor souběžně věnuje i pokusům o řešení tohoto společenského problému a vývoji sociální péče - od almužen až po organizovaný systém sociální pomoci. Výklad - neobyčejně podrobný - je ilustrován skutečnými lidskými příběhy z těchto společenských skupin. Závěrečná autorova poznámka poukazuje na fakt, že ani naše současnost ještě tento problém zdaleka nevyřešila a že staré předsudky často přetrvávají celá staletí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze