Verše jednoho z předních francouzských básníků, tvořícího od konce minulého století do konce druhé světové války a charakterizovaného jako dovršitele baudelairovské tradice po stránce formální dokonalosti a básnické čistoty. Přestože se ve své poezii snažil podřídit proces básnické tvorby nejpřísnější kontrole intelektu, dospívá nakonec k rovnováze srdce a rozumu. Doslov k tomuto výboru básní představuje zasvěcenou studii o básníkovi a jeho době. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR