Autoři informují o bohaté a různorodé náplni programu činnosti jednoho z největších dělnických kulturních středisek v sov. Azerbajdžanu. Seznamují se složením aktivu funkcionářů a s organizací spolupráce s nejaktivnějšími veřejnými pracovníky, stachanovci, novátory a vědci. Popisují pak způsoby názorné agitace pro nové formy práce, pořádání politicko-výchovných přednáškových cyklů, masové popularizace úspěchů sovětské vědy, metody organizování oddechu pracujících, akce podporující uměleckou lidovou tvořivost, péči o děti o prázdninách atd. V metodických pokynech je zdůrazňováno především stálé rozšiřování styků s vědci a umělci republiky a se všemi pracujícími okresu.