"Ode dne, kdy jste prvně, paní má, / na sebe pohlédnout mi dopřála, / mé srdce kromě vás nic nevnímá, / vtělujíc ve vás přání troufalá, / neboť váš prostý pohled, úsměv sladký / daly mé duši touhy peruti / a slastné sebezapomenutí..." Toto jsou verše jedné ze sedmnácti básní dvanácti autorů tohoto výboru trobadorské poezie, inspirované láskou a ženou a rozvíjené od 11. do 13. století. Trobadorská poezie byla nejcharakterističtějším výrazem svého národa, Occitanů či Provensálů, a "ve chvíli, kdy ve své vlasti hynula, byla naštěstí již společným majetkem všech sousedních literatur románských, ba celého Západu až po vzdálené Čechy". Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze