Poněkud opožděný debut, vycházející až v autorových sedmasedmdesáti letech, přibližuje poezii současného českého sociologa a obsahuje průřez jeho pozdní básnickou tvorbou.Jméno rorýse obecného v titulu sbírky může pro autora znamenat synonymum pomíjivosti, čehosi nedotknutelného, co se pohybuje v bezpečné vzdálenosti nad zemí a k jejímu povrchu se patrně přibližuje snad jen v okamžiku smrti. Tento pozoruhodný tvor svou výjimečností symbolizuje "vzlety, lety, kruhy a vlny, vzedmutí, poklesy a poklesky, vidění, zavřené oči, srdce dokořán" - tedy to, co je blízké i lidskému jedinci. Země však člověku neumožňuje to, co ptákům dává vzdušný prostor. A tak se člověk k obloze (na rozdíl od rorýsů) přiblíží snad jen ve chvíli smrti: právě tehdy je pravděpodobně "nebi nejblíž". Filozoficky a meditativně pojaté verše pojednávají v metaforické rovině o lidské svobodě, o potřebě lásky a možnosti rozletu, v jehož neomezenosti a volnosti lze spatřovat naději i jistotu. Zdroj anotace: NK ČR