Monografie podává komplexní vývoj lužickosrbské literatury včetně jejích specifik, jádro práce je především zaměřeno na literární proces, jeho významné osobnosti a jejich přínos této národní literatuře. Interpretována je hlavně literatura Horní Lužice, přičemž literatura srbské Dolní Lužice je reflektována pouze tezovitě. V kompendiích, které se zabývají touto literaturou, byly obě literatury vždy pojednány důsledně odděleně. Stran literatury Dolní Lužice odkazuje dílo na práci Antonína Frinty, který se jí ve svých dějinách důsledně věnoval. Fenomén Lužice je velmi pozoruhodný, dvojjazyčnost (dvojdomost) lužických autorů se stále více posunuje směrem k literatuře německé, což je německými slavisty vítáno, ale pro identitu Lužických Srbů jako národa slovanského to příliš nadějné není. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze