Sbírka se skládá z úzce propojených dvojic básní a fotografií, přičemž každá báseň se odkazuje přímo na konkrétní fotografií (kniha nezapře inspiraci Černou bedýnkou Ludvíka Aškenazyho). Huptychova sbírka obsahuje verše vzniklé na přelomu let 2014 a 2015, které lze charakterizovat jako poezii bilanční, jako niterný hlas poutníka jdoucího městem i přírodou a sledujícího plnost světa okolo sebe, stejně jako poezii všedního dne. Sbírkou tak proplouvají andělé, bezdomovci, milenci, rozbité sochy a rozkvetlé slunečnice i místa, kde se ztrácejí koleje. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz