Kniha je výborem ze čtyř posmrtně vydaných sbírek bengálského básníka a bojovníka, který zemřel po skončení 2. svět. války ve věku 20 let. Verše vydávají svědectví o bohaté básnické cestě Sukántově, jež vedla od písní hladu a bídy, od soucitu a soudružnosti s vykořisťovaným dělníkem a rolníkem až k planoucí nenávisti vůči pánům a k nutnosti revoluce jako jedinému řešení problémů současné Indie. Sukánta Bhattačárja, jehož životní osudy i básnický význam připomínají našeho Jiřího Wolkera, stál po celý svůj krátký život na straně lidu, jemuž dal svým básnickým dílem verše srozumitelné, zbavené staletého nánosu mystické a náboženské tématiky, ukázal tomuto lidu cestu k svobodě a pokrokovému lidstvu celého světa boj indických národů. Zdroj anotace: NKP