Železničáři měli za okupace největší příležitost k illegální práci: jsou organisováni, pohybliví a po kolejích procházely jak válečné zásilky, tak i transporty vězňů. Z nádražní statistiky lze přesně odhadnout vojenskou situaci. Branaldovi se podařilo zachvátit život velkého středočeského nádraží za protektorátu. Prokresluje několik typických postav, ale hlavním hrdinou románu je železničářský kolektiv, modrá armáda se svou láskou k mateřské stanici a nenávistí k uchvatitelům. Osazenstvo vlaků se rozjíždí po celé zemi, část zaměstnanců je nasazena v Německu. Tiše a obezřetně, z počátku ve skupinkách i jednotlivě, ke konci dokonale organisováni sypou železničáři po celé "říši" písek do koleček nacisitické mašiny. Sabotují a ničí, ale nezapomínají na budoucnost, kdy bude třeba rozvést všecky po "prostoru" rozmetané do jejich domovů. Zdroj anotace: NKP