Originální pohled na podstatu moderní poezie ve studii proslulého básníka a esejisty.Mexický básník v ní uvažuje o podvojném vztahu evropské a americké lyriky k moderní éře, k níž poezie patří a od níž se zároveň svou podstatou odlišuje: je v ní napětí mezi vyznáváním nové poetiky, zlomů, revoluce a mezi analogickým viděním světa, které je jádrem metafory, poezie jako dotyku prvotní jednoty, kdy „vesmír hovoří lépe než člověk“. Výchozí je Pazova myšlenka „tradice zlomu“, kdy tradicí se stává sám rozchod básníků s tradicí. Zdroj anotace: Národní knihovna České republiky