V "Pohorské vesnici", kterou pokládala za své nejlepší dílo, sloučila Němcová tři světy: březnický zámek, Slovensko a Chodsko. Nejlépe z nich dovedla vystihnout a charakterisovat živel chodský, kde vytváří nejlepší osoby a scény z celého díla: vesnickou bábu, "jež sice nemá velikost babičky, ale má pravou ryzí tuhost staré Chodky" (Z. Nejedlý) a divokého Pavla Srnu, "jenž jest vůbec nejlepší postavou díla, protože se nedává zlákat na nepřirozenou půdu březnického zámku", (Z. Nejedlý). Cenným přínosem knihy zůstávají myšlenky, které autorka vkládá do úst jednajících osob a které již předtím projevila v listech ze Šumavy: o úpadku přirozeného lidového života, o výchově žen, protestujících proti bídnému údělu ženy, jejž sama v té době nejkrutěji pociťovala, o vzdělání vůbec, jako předpokladu uvědomění a osvobození lidu. Zdroj anotace: NKP