Spisovatel, známý u nás především svými "Bajkami", patří svým dramatickým dílem k ruským demokratům mezi Fonvizinem a Gribojedovem a dovršuje vývoj ruské národní klasiky v 18. stol. v jejím satirickém výsměchu vládnoucí třídě, zejména jejímu nekritickému lokajskému vztahu k francouzskému a vůbec západnímu způsobu života. Základním motivem zápletky (omezená statkářka, poklonkující před francouzskou módou a společenským chováním, dostane pernou lekci za své důvěřování dvěma domnělým francouzským šlechticům, ve skutečnosti emigrovaným povalečům, známým po všech pařížských polepšovnách) je posměch přeceňování ciziny na úkor všeho domácího. Komedie, po prvé provedená r. 1806, je na sovětských jevištích stále živá jako doklad toho, že již v tradičním ruském klasickém dramatu hraje velkou úlohu boj proti kosmopolitismu a vzorům, cizím a nepřátelským lidu vlastního národa. (S použitím doslovu.) - 1 scéna. 5 m., 5 ž., mužský kompars. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR